Archiv inscenací

ŽižKabaret aneb Slavné mordy žižkovské (M. Vokoun a kolektiv)

“Proč bychom museli zrovna jíti spát?
Proč bychom si nemohli ještě jednu dát?
Proto ještě naposled udělejme hluk!
Vždyť ode dneška za sto let nám bude všechno fuk.”

Vyhnání Gerty Schnirch
(Kateřina Tučková)

„Já myslím, že jsem tady v bezpečí. Že když slevím ze všech svých představ, když se uskromním, když se přestanu zaobírat tím, jak žít, že bych tady mohla být i šťastná.“

Frida K. (Gloria Montero)

„Kdybych svůj život prožila jinak, napadlo by mě vůbec malovat?“

Ptáci (Connor McPherson)

„Říká se, že lidé, kteří někoho zabili, o svém činu přemýšlejí jako o žádné jiné události v životě. Říká se, že zabít a vyváznout bez trestu je horší než být chycen a přiznat se.“

ČESKÁ PREMIÉRA

Smích zakázán (Miro Gavran)

“Jste fakt zlatá, ale jestli to budeme řešit my tři společně, to by mi přišlo jako skupinový sex.”

ČESKÁ PREMIÉRA

LORCA
(Martin Vokoun na motivy díla F. G. Lorcy)

“Jak je svět daleko…
A jaký svět je klam!
A jak teď to všechno vím:
je člověk strašně sám.”
Život je ona cesta,
na které bez lásky

Racek (Anton Pavlovič Čechov)

„Všichni jsou nervózní! A tolik lásky je všude“

Starý holky (Markéta Bidlasová)

„Drahuno, ty jsi tak pitomá! Já tady zvažuju Neurol a ty mi uděláš chuť na dort?!“

SVĚTOVÁ PREMIÉRA

Čechov vs Tolstoj aneb Manželská zkouška (Miro Gavran)

„Manželství je stav, ve kterém jedna osoba pomalu a systematicky přivádí druhou osobu do stavu šílenství.”

Noc tribádek (Per Olov Enquist)

“Roky jsem se s tebou tahala po Evropě a čekala na lepší časy. A absolutně nikdo nepotřeboval to, co ze mě snad mohlo být. Tak sedím. A stárnu. A pak se objeví tahle žena a je naprosto svobodná. Mluví se mnou, jako bych byla užitečný člověk, a řekne mi, že pro mě ještě není pozdě. Jak bych se mohla nezamilovat?“